Každý kousek oblečení co u mě najdeš má svůj vlastní příběh. Je to důvod proč vůbec šiju. Od chvíle co se mi narodily moje milované dvě ratolesti potřebuju zvládnout v pohodě každý den. I když jsem den předem letěla do školy, ze školy, na trénink, z tréninku, do toho uklidit, nakoupit, nachystat svačiny na další den a ještě stihnout aspoň trošku té práce. Asi mi potvrdí každá máma, že tyhle povinnosti bohatě stačí a to jak vlastně vypadáme moc neřešíme.
A tak jsem si řekla a dost. I já chci vypadat skvěle a cítit se dobře v tom co nosím.
Úkol zněl jasně:
- oblečení musí být pohodlné
- bude z přírodních materiálů
- bude střihově sedět
- s respektem k udržitelné módě
- a hlavně vydrží minimálně to co já
Takže nápad by byl, ušito pár testovacích kousků, které se osvědčily taky mám. Kamarádky se začínají ptát kde jsem je koupila a já se chlubím, že nikde. Hrdě se přiznávám, že jsem si to všechno spíchla sama. Navíc těch pár věcí perfektně plní účel, pro jaký byly stvořeny.
Jak se narodilo TYKRÁSO?
Pak už jen stačilo tomu všemu dát třešničku na dortu, což je název. Původně jsem přemýšlela nad něčím víc světovým. Něco možná v angličtině ať to má ten internacionální přízvuk. Jenže jsem si uvědomila, že je to pěkná blbost. Proč bych měla mít značku s příchutí ciziny když si stojím zatím, že je to poctivá česká práce? Musím být přece trošku patriot a hrdě se přiznat k původu. A aby to mělo trošku vtipnější nádech (protože ten já mám přece taky) vznikl název s typicky českou reakcí na jakoukoliv seznaci: No ty kráááááááso!
Šiju už od mala
Otevřeně se přiznávám, že nejsem profesionální švadlena. Nikdy jsem nebyla, nikdy nebudu. Šiju tak trochu stylem "na punk". Nerada dlouho rozmýšlím nad tím co a jak bude nebo nebude. V jednoduchosti je vždycky krása a tak kolikrát raději stříhám hned a improvizuju později. Jinak by to nemělo to správné kouzlo, nebyla bych to já.
U stroje i tak sedím pravidelně už asi od 14 let. I když poprvé mě za něj posadila babička už v 5ti letech. Pamatuju si to jako včera „černá šlapací Minerva“.
Můj první větší kousek jsem ušila v 16 letech. Tenkrát jsem ještě závodně tančila a tak jsme s mámou sedly, vymyslely střih a z čeho budeme šít. Za cca 14 dní byly na světě překrásné taneční šaty. Doteď nechápu jak se nám to podařilo. Ale daly jsme to.
